Zyma.

Vojtěch Nejedlý

Zyma.
Zyma sypajícý sněhy Okřidlila krajem běhy, Umrtvila přirozenost; Krásy květ a oko jasné S všemi rozkošemi hasne, V ráji rozmahá se lenost. Růže trpké slzy cedí, Po zvadlémli těle hledí, V květnu vůní plejtvajícý; Řeka spiatá povzdychuje, Že sy ptáče proletuje Na svobodě plésajícý. Ať sy bouří chumelice, Umdlévají rozkošnice, Krása tratí okouzlení; Za to láska v obra kyne, 112 Z nehod k jednání se vine, Seje světem potěšení. V zblažujícý domácnosti Živí květy šlechetnosti V srdcých milostivých dětí; Za milenky statky sázý, Pro muže se v bídy házý, V oheň pro přátely letí. Byť y ukrutenství střely Na vznešenou duši hřměly, Mukami se neuleká. Hrůzy nerozumu boříc, Jen se Stvořiteli koříc Budoucnosti vnadné čeká.