Na štěstí.

Vojtěch Nejedlý

Na štěstí.
Štěstí mámícý! hrdě se v ozdobě Vnadné vynášíš, po cestě růženurůžemi Steleš, jakbys nebe na zemi Mínilo tvořiti milovníkům! Nechcy, rozkošná bublino, nechcy se Vínem spíti tvým, vkročiti do kola Blesku svodícýho marný páv Z tiché ač chatrné samotnosti. 30 Vylož miláčkům poklady celého Světa, moc a čest, krásy y radosti Pochlebníku nejsladšímu nes, Moudrosti korunu pomatency. Spití medem tvé šálivé rozkoše Člověčenství šat Bohové se sebe Složí, vletí k nebi duchové. Na Bohy svodnice! zrádně vzhledneš. Krásy splynou v dým, rozkoše v ouzkosti, V žalář shrkne trůn, v propasti Bohové, Cézar jako zlosyn zhasne, a Evropy vládaře sevře Elba. Jak stín, jako blesk měňavé bubliny Vrtkých štěstí mrou; vyjde y zbledne co Hvězda nehynoucý sláva, y Smělého vítěze věčná pověst.