Na štěstí.
Štěstí mámícý! hrdě se v ozdobě
Vnadné vynášíš, po cestě růženurůžemi
Steleš, jakbys nebe na zemi
Mínilo tvořiti milovníkům!
Nechcy, rozkošná bublino, nechcy se
Vínem spíti tvým, vkročiti do kola
Blesku svodícýho marný páv
Z tiché ač chatrné samotnosti.
30
Vylož miláčkům poklady celého
Světa, moc a čest, krásy y radosti
Pochlebníku nejsladšímu nes,
Moudrosti korunu pomatency.
Spití medem tvé šálivé rozkoše
Člověčenství šat Bohové se sebe
Složí, vletí k nebi duchové.
Na Bohy svodnice! zrádně vzhledneš.
Krásy splynou v dým, rozkoše v ouzkosti,
V žalář shrkne trůn, v propasti Bohové,
Cézar jako zlosyn zhasne, a
Evropy vládaře sevře Elba.
Jak stín, jako blesk měňavé bubliny
Vrtkých štěstí mrou; vyjde y zbledne co
Hvězda nehynoucý sláva, y
Smělého vítěze věčná pověst.