K přátelům učeným.

Vojtěch Nejedlý

K přátelům učeným.
V kterém kraji v rozkvětu růžového Máje, zlatí přátelé! na rozkoše Patříc oslavujete plesajícých Původa tvorů? V lůnu štěstí, v radosti oplývání Štědré lásky milkové! kouzlíteli V nevinnosti outlého věku ráj se S oblibováním? 17 Slunce-li sny šálivé plaší, květ-li Rozsývaje sladivé vůně sýlí Ducha, krása zmlazuje srdce; na vás Rozmilé myslím, S vámi v tichu samoty plodné, v spolku Bouřícým y v prozpěvování vábném Jednám, chodím pouštěmi, v rozkoš sladší Z rozkoše plynu; Cýtím lásky plameny zmocňujícý, Živím vnadné obrazy minulosti, Ryji v srdce zářemi Božství plesy Zlatého věku. Jevím lesům, s horami mluvím, jak své Vyvolence miluji, jakbych cyty Nejvřelejší zbystřuje, nemožnosti Přemahal pro ně. Větříčkové! svědkové zpomínání Mého! jako myšlénky k milým leťte, Pějte jako ptáčkové šveholiví, Právě co dělám: Tmavým lesem horami bloudě štěpím Pro ně v ráji radosti zblažujícý, Klenu chrámy moudrosti, líčím slávu Zvěčněné vlasti. 18 Kdyby nebe střílelo hromy, hory Zplameněné vylily zžírajícý Lávy, ve snách záhuby neuvidím Roztřepujícý. V bouři veškerenstva co v radování Pro vás zpěvy smejšleje, po nebeské Tváři krás se pídě cyt v srdcy mocný Vzbuditi toužím. Probudiv se z májové pouti jak duch Kvapím v sady měňavé skutečnosti, Hledě s hory květavé do planiny Zkřídluji ducha. Jaká sladkost! pod nebem v květu vnad a Rozkošnosti vykynujícý s vámi Oslavency děliti srdce, písně Zpívati české!