Pravá cena.

Vojtěch Nejedlý

Pravá cena.
Darmo mládku! růžové světy a Sny a větrné zázraky plodě Na zlato žehrajícým okem Zhlížeje k národu mluvíš: 31 Zlato, pramen podvodu, zradilo Vlast, a zlítilo přátely, spialo Vítěze, zbilo ctnost, y jedu Nalilo v matčino srdce. Darmo hlásáš: Chudoba šlechtila Focyona, a ozdoby pletla Korunu Sokratesovi, y Kurya ovila slávou; Honosná řeč nesvede chytrého Starce, nevlije žádosti po ctné Chudobě v srdce, co se nouze Více než ještěra štítí. Zlato jest mu Bohem a chudoba Nectí, pro zlato proleze světa Končiny, skočí v mořemoru proudy, Život y poctivost ztratí. Vznešený duch uměje zhrdati Zlatem, milovat chudobu čistou, Řídě se moudrostí jen podlé Zdravého rozumu kráčí. Myslí stálou, slunceli blahosti Svítí v květné mu krajině, čili OuzkostíOuzkosti bouře sype hromy Na hlavy nízkého domku. 32 Plésá mezy růžemi v bohatém Sadě v přátel a rozmilé ženy Spolku, a zlatem sy y lidu Milému radosti sladí; Plésá v skrovné zahradě, zpívaje V prácy, až pot mu zalije čelo, Sousedy blaží šťastnější než V zbožněné jasnosti mocnář. Neoslavíť marného chudoba, K štěstí tupého nevede zlato; Moudrosti zlato hody strojí, Chudoba korunu skládá.