Spokojenost.

Vojtěch Nejedlý

Spokojenost.
Což ti příteli blesk stříbra a zlata a Divů prospěje zbor bohaté Indye, Jestli spokojnost drahá Na ně nelije sladkosti? V lůnu rozkoše byťs Bohem se hlásaje Lásky lahody pil, byť se ti klaněli Národové, a sláva Oltář vítězy zklenula; Štěstí uplyne v dým hrdému mládency, Jak se vyskytne mrak hltavé chtivosti, Srdce strne, a pouta Sepnou na věky otroka. Nevytrhne tě z nich jasného Herkula Sýla, nesvede zpěv Orfea Božského; Leť co Dedalus větrem, Vstup y v moudrosti hlubiny, Rozkaž rozumem svým nebi a zemi a Tvoru každému řád, pustiny v ráje y Bídy v rozkoše proměň! V chrámě moudrosti vzdychati, 16 V spolku přítele, a spanilé milenky Budeš hledati své ztracené blahosti, Sny se mořiti, až květ Švarné uvadne mladosti. Dokud na tebe máj krásného věku se Směje, k radosti krev, k radosti nebe y Země milého budí; Chodě v zahradě růžemi Z krásy pramene pí nevinné rozkoše, V spokojnosti sy slaď hodiny života Spěšné, nedbaje páry Marné slávy a věčnosti.