Pravý vlastenec.

Vojtěch Nejedlý

Pravý vlastenec. Šebestyánovi Hněvkovskému.
Syn a ctitel vlasti pravý Na jejím své štěstí staví, Pro ni snáší nehody; Sousedéli hrůzou trnou, Když se nepřátelé hrnou, Směle hájí svobody; V horlivosti zvýšujícý Letí v bitvy zdrcujícý. Žen a dětí ochraňuje, Na smrt sebe posvěcuje, Plaší z vlasti rozbroje; Vítězství se k němu kloní, Pověst po všech krajích zvoní: Náš rek dobyl pokoje. 77 Vítěz v kráse přátel jede, Sladké štěstí s sebou vede. Láska k vlasti spát mu nedá, V svatém pokoji y hledá Neustále moudrosti; Válku začal s škodnou nocý, Rozum rozvíjí se mocý, Svítá záře jasnosti; Tupost závistivá vadne, Růže čisté ctnosti mladne. Bystrýť mudřec zdravým okem Skoumá světy, smělým krokem Drtí hrůzu nevěry, Mírným srdcem moudrost jasnou S nebe loudí, hvězdy hasnou Vylíčené pověry. Překážky byť tupost pletla, Světlo buď! dí; vyšla světla. Jako slunce vlasti svítí, V zemi seje štěstí kvítí, Jako obr pracuje; Mokřiny a pouště hynou, Se skal vinice se vinou, S hory sad se čaruje; 78 Kam jen koli noha kročí, Všudy oko ráje zočí. Na svém statku v domácnosti Přebývaje, blaženosti Nezkalené požívá. Zde ho každá bouře mine, Láska vlídná denně jiné Veselosti nalívá; Radost mudrce sy svojí, Vyvolency hody strojí. Milá žena milé dítky Vede k otcy jako kvítky Bujné v kráse májové; Sličný anděl růži svému Na tvář líbá rozmilému; Kde jste, hrdí rekové? Patřte z třesku bitvy dravé, Jak je blaží štěstí pravé! Outlý rozum vyjasnívá, Srdce k ctnosti zplamenívá Dobrý otec dítek svých; V srdnatosti tvrdí syny, Pravé obrazuje činy Předků udatných y mdlých, 79 Z panen kouzle milostenky Vychovává věrné ženky. S přátely se rozumnými Scházý, řečmi hlubokými Ošlechťuje radosti; S nimi věky probíhaje Skoumá stvořenosti kraje Okem jasné moudrosti, Na příběhy světa hledí, Plésá zde, tam slzy cedí. Od mrtvých se vracý k živým, Rozkládaje duším chtivým, Jakby vlasti prospěli. Bludu rozbořivše brány, Zahojili hrubé rány, Moudrosti byt stavěli, Jakby stáli ve dne v nocy Nešťastníkům ku pomocy. Sám pak obraz každé ctnosti Hájí slabé nevinnosti, Těší vdovy ztrápené; Bídě slzy stírá s tváře, Baží, aby vyšla záře Duši zraku zbavené; 80 Moudrost sýlí, štěstí množí, U předků až kosti složí.
Básně v knize Básně 1:
  1. Tichý život.
  2. Láska k vlasti.
  3. Na J. M. Leopolda druhého, krále českého.
  4. Noc.
  5. Požívání života.
  6. Mírnost.
  7. Spokojenost.
  8. K přátelům učeným.
  9. Napoleon.
  10. Kutusov Smolenský.
  11. Moreau.
  12. Utišení.
  13. Pramen štěstí.
  14. Na štěstí.
  15. Pravá cena.
  16. K svatbě.
  17. Na pokoj.
  18. Skutečnost.
  19. Přátelství.
  20. Život.
  21. Vlast.
  22. Král.
  23. Královec.
  24. Na J. V. P. P. Hraběte Kašpara z Sternberka.
  25. Na Plzeň.
  26. Svědomí.
  27. Na cestu D. P. Jozefa Dobrovského.
  28. Pravý vlastenec.
  29. Pravda.
  30. Blaženost.
  31. Pravost.
  32. Moudrost.
  33. Rozvážlivost.
  34. Prosba.
  35. Díky.
  36. Pokoj.
  37. Radost.
  38. Štěstí.
  39. Jaro.
  40. Zyma.
  41. Jitro.
  42. Dětinský věk.
  43. Vlídnost.
  44. Stařec.
  45. Muž.
  46. Mládenec.
  47. Růže.
  48. Zahradník.
  49. Slavnost prvního máje.
  50. Nevěsta.
  51. Ukolíbavka.
  52. Budička.
  53. Spokojený sedlák.
  54. Žádost.
  55. Čáry.
  56. Narození.
  57. Vděčný hlas.
  58. Láska bratrská.
  59. Syn.
  60. Ranní píseň.
  61. Předlička.
  62. Veselý pacholík.
  63. Čest.
  64. Na smrt Františka Martina Pelcla
  65. Na smrt Stanislava Vydry
  66. Na smrt Františka Faustýna Procházky
  67. Na smrt vévody Moreau.
  68. Na smrt Jozefa Rautenkrance.
  69. Na smrt Antonína Jaroslava Puchmajera
  70. Na smrt knížete Karla Filipa Švarzenberka.