Přátelství.

Přátelství. Vojtěchovi Sedláčkovi.
Sladké přátelství! Božského plamene Jiskro, hrade cti, koruno vznešené Duše! k tobě outlý lid se co K mocnému v syrobě Bohu vine. Ať sy zlata lesk vyvede zázraky, Štěstí skloní ctnost, pocta y divochy K skutkům vnutíc oslavujícým Hrdiny hvězdami ověncuje; Zlata lesk se tmí, vévody zrazuje Štěstí, pocty zvuk hanami nevinu Kalíc svrhne v propast necti y Zbožněné chválami vyvolence; 42 Tvůj dech čistý, tvář zářemi kaliny Vyjasňujícý, vůněmi rozkoše, Lásky ohněm duše obživí Klesavé, ztrýzněné zléčí srdce. Zvýšujícý duch nedbaje praskotu Zplameněných hor, v hlubiny skáče, a Do vln ječícýho moře, y V kvasyvé jedy se směle házý. Byť se spikla smrt, vršily nehody, Příkořenství šíp k tklivému vrážeje S jedovatinami srdcy již Pevného snížiti ducha myslil; V obra zroste, hrob zživuje písněmi, Staví oltáře lásce a dobrotě, Slzy setřev vdově kvílícý Do srdce utěchy balšám deští; V poušti s pilností po cestě růžemi Milým stele běh, vnadami ctnosti a Nevinnosti oblažujícý V krásyvém života sadě kouzlí Smělé pravdě byt, zvýšené moudrosti Věční vládařství, sladivé krásy a Vznešenosti vyváděje zpěv Rozkoše jímavé zvelebívá. 43 Jako štědrý Bůh v rozkvětu radosti Plesy rozsývá příteli pokladem, Vábivého vtipu střelami, Bystrého rozumu pronikáním. Neštěstíli hrom sype se na hlavy Bratří zlekaných rozbroje hrůzami, Mečli zdivočené chudoby, Plamenli hrdého soka děsý; Letí v bouře vír, meči se prožene, Ohněm vdere v chrám, kdežto se pokoje Trůn, a cti y šlechetosti květ, Krvavé zhojuje rány, stkvívá. Duše čisté jen, zjasněné hlavy a Jemný krásy cyt v svatyni čistoty Vkročíc, tratí bídy břemena, Srdce se směje a mysl výší. V blesku věčném zde obrové lásky a Synové přátelství v jednotě svaté co Neviňátka okouzlujícý Ctnostmi a krásami světu svítí. Sedláček tvůj kněz, milenec vlasti a Krále, cti y Můz papršlky oslavy Třpytě se co hvězdy na nebi Svatyni blahosti s nimi zkrásý. 44