Jako orel lítaje po tobě
Štěstí sladivé v omamujícým
Bleskotu vřelec svrchované
Blahosti stíhati hledí.
Spatřiv chrámy moudrosti k nebi se
Vznáší duchem, a zbystřuje zrak, a
Zázraky plodě nesmrtedlné
Modly sy z bubliny kouzlí.
Empedokles dere se dýmem, a
Vkročiv v svatyni přirozenosti
Zákony Tvůrcy káže, chlubným
Rozumem zvracuje světy;
Vyvolává tuposti plodiny
V boj, a v outoku roztřepujícým
Nemoha hromů zmocy, v pověr
Proudy se zoufalec házý.
Strhnuv z pěn se mrákoty hrdina
Čelo věncuje smělosti bleskem,
V nebezpečenství pádí, hřmí a
Národy zplašené třepí.
Svět se koří, písněmi zvěčňuje
Chlouba vítěze, chrámové slaví
Štědrého Boha, krásy květ y
Rozkoše k pánu se sypou.
Zdaž tě moc, zdaž zbožňuje věčnosti
Čest, a zlata y lahody sklady,
Jestliže hadi nemírností,
Hrdino, v srdcy ti syčí?
Světy řiď, žni růžové rozkoše,
Slávou čelo sy ovinuv k nebi
V hrdosti miř, ó v letu prudkém
Nepokoj v zmatky tě srazyv,
Bohu zradou zhořkuje oslavy
Med y milého života krásu,
Z radosti ráje otrok v řeku
Skočiv se rozbroje zbavíš.
Neběž, marný! zeměmi po lstivém
Stínu, netři se párami k štěstí,
V domě-li zkvetajícým zbíráš
Lásky a blahosti růže.
Kde byt zlatá mírnost sy rozbila,
V plodné samotě, v moudrosti chrámu,
V krásyvém palácy, neb nízkém
Domku ti vykyne nebe.