(Psáno na asijském Burghurlu)

Jan Neruda

Což nemá blaha více ani hoře ta krásná zem, to širé, bouřné moře? Mne nevábí nic dále v svět, mně všude je tak jedno, mne nevábí nic k vlasti zpět – tam doma je tak ledno! Však ne! – Když první kvítek na hrobě se třese, když první skřivan nad hřbitov se vznese, tu přec bych náhle doma býti chtěl, bych utrh kvítko, zachvěl se – a šel!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

92. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomeň si v dáli. (Josef Kuchař)
  2. Co je mi řeka... (Růžena Jesenská)
  3. Kdo ví, zda jednou po čase (Gustav Dörfl)
  4. Ať jakákoli pouta dal mi svět. (Adolf Heyduk)
  5. BLÍN. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Opuštěná. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Smrti. (Bohumil Forman)
  8. PRVNÍ KVĚT. (Adolf Brabec)
  9. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  10. Maryšce. (Emanuel Züngel)