PROUDÍCÍ DÍVKA

Jan Neruda

PROUDÍCÍ DÍVKA
Stojí dívka u potoka, její jasná tvář se kalí, jak když jarní krajina se ve mlhy a deště halí. „Potůčku můj, nespěchej tak, však ty přece dojdeš moře, pozbudeš pak mládí svoje, svoji touhu i své hoře. Jako v jamce deštné vodě jesti ale mojí duši, beze cílů, beze tužeb na palném se slunci suší!“ 350