PROUDÍCÍ DÍVKA

Jan Neruda

Stojí dívka u potoka, její jasná tvář se kalí, jak když jarní krajina se ve mlhy a deště halí. „Potůčku můj, nespěchej tak, však ty přece dojdeš moře, pozbudeš pak mládí svoje, svoji touhu i své hoře. Jako v jamce deštné vodě jesti ale mojí duši, beze cílů, beze tužeb na palném se slunci suší!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

785. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. OPUŠTĚNÁ. (František Ladislav Čelakovský)
  2. Vlnka klevetivá. (František Chládek)
  3. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  4. Labuť. (František Chládek)
  5. Varoň. (Antal Stašek)
  6. Již nikde hluk a nikde kvap. (Ervín Špindler)
  7. XXXVIII. Dej pozor, nechceš slyšet, děvo milá? (Vincenc Furch)
  8. Pomněnka. (Vilém Ambrož)
  9. Jaro na Závisti. (Rudolf Pokorný)
  10. Slavení jara. (Bohuslav Tablic)