LEGENDA O SELSKÉ PRAKTICE
1-1„Od pondělka do soboty
1-2čteno tedy šest mší svatých –
1-3stará taxa – jen šest zlatých –
1-4nehledímť já na novoty!“
2-1Proti děkanovi sedláček
2-2rozpačitě hledí na váček.
2-3„„Budou-li jen platny, víte-li!““
3-1„Jakžpak nebyly by, příteli,
3-2svatá mše nám ve všem vypomůže!
3-3Nyní ale snad se vědít může,
3-4k jakému jste číst dal účeli?“
4-1„„Inu, velebníčku – já mám v stáji
4-2vola; je mu chlapu jako v ráji!
4-3Dostává, co mu hrdlo ráčí,
4-4mláta, otrub, sotva žlab že stačí,
4-5přec je mrcha jenom kost a kůže.
4-6Nu tak pomyslím si: rozum muže
4-7všude konečně přec nedostojí;
4-8a tu pravím tedy k ženě svojí:
4-9Čerte ďáble, copak dědat máme,
4-10nejlíp bude snad, když vyprodáme? –
4-11Žena na vola si k stáji zajde,
4-12a pak praví: Snad se něco najde! –
4-13Nechme prozatím všech lektvarů –
4-14víš co, muži, dojdeš na faru!
4-15Děkan soudek odhora až dolů,
4-16ztloustl tak jen od samých mší svatých –
4-17dejme jich též něco svému volu,
4-18snad se vyplatí nám těch pár zlatých!““ –
363