LEGENDA O SELSKÉ PRAKTICE

Jan Neruda

LEGENDA O SELSKÉ PRAKTICE
1-1„Od pondělka do soboty 1-2čteno tedy šest mší svatých – 1-3stará taxa – jen šest zlatých – 1-4nehledímť já na novoty!“ 2-1Proti děkanovi sedláček 2-2rozpačitě hledí na váček. 2-3„„Budou-li jen platny, víte-li!““ 3-1„Jakžpak nebyly by, příteli, 3-2svatá mše nám ve všem vypomůže! 3-3Nyní ale snad se vědít může, 3-4k jakému jste číst dal účeli?“ 4-1„„Inu, velebníčku – já mám v stáji 4-2vola; je mu chlapu jako v ráji! 4-3Dostává, co mu hrdlo ráčí, 4-4mláta, otrub, sotva žlab že stačí, 4-5přec je mrcha jenom kost a kůže. 4-6Nu tak pomyslím si: rozum muže 4-7všude konečně přec nedostojí; 4-8a tu pravím tedy k ženě svojí: 4-9Čerte ďáble, copak dědat máme, 4-10nejlíp bude snad, když vyprodáme? – 4-11Žena na vola si k stáji zajde, 4-12a pak praví: Snad se něco najde! – 4-13Nechme prozatím všech lektvarů – 4-14víš co, muži, dojdeš na faru! 4-15Děkan soudek odhora až dolů, 4-16ztloustl tak jen od samých mší svatých – 4-17dejme jich též něco svému volu, 4-18snad se vyplatí nám těch pár zlatých!““ – 363