2 Prosil jsem ji o věneček,

Jan Neruda

2
Prosil jsem ji o věneček,
Prosil jsem ji o věneček,
dát se jí ho nezachtělo, až snad zítra, až snad jinde, děvče tisíc výmluv mělo.
Najednou ten věnec krásný dostal roztomilé poupě, a já koukal na ten zázrak velmi hloupě – velmi hloupě.