Když své oči někdo zavřel,

Jan Neruda

Když své oči někdo zavřel, Když své oči někdo zavřel,
s nímž jsme žili v mládí době, zdá se nám, jak srdce kus by s ním si uleh v mrtvém hrobě.
Když pak zemřel vychladlého pozdějšího soudruh žití, počítáme, litujeme, čím moh ještě světu býti. S tebou však jak by mé srdce celé ve hrob chladný kladli, jak vše naděje by světa zároveň už s tebou zvadly. Ze života X.
417