Řekly sobě růže kdysi,

Jan Neruda

Řekly sobě růže kdysi, Řekly sobě růže kdysi,
že své vůně pozbudou, slavíky že rozněcovat vůní k zpěvu nebudou.
Řekli sobě slavíkové, že už zpěvu pozbudou, že se růžím nikdy více zpěvem kořit nebudou. Minul den a smutek v oku na sebe se dívali, minul den – než přišel druhý, slavíci zas zpívali. Zpívali tak čarokrásně, až ty růže zplesaly, a ti pěvci vůní zpití s větví k růžím sklesali! 429