Řekly sobě růže kdysi,

Jan Neruda

Řekly sobě růže kdysi, že své vůně pozbudou, slavíky že rozněcovat vůní k zpěvu nebudou. Řekli sobě slavíkové, že už zpěvu pozbudou, že se růžím nikdy více zpěvem kořit nebudou. Minul den a smutek v oku na sebe se dívali, minul den – než přišel druhý, slavíci zas zpívali. Zpívali tak čarokrásně, až ty růže zplesaly, a ti pěvci vůní zpití s větví k růžím sklesali!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

117. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže a zvonek. (Josef Burgerstein)
  2. IV. Rádbych věděl, zdali růže (Josef Uhlíř)
  3. Jaro na Závisti. (Rudolf Pokorný)
  4. Slavík a vrána. (Josef Jaroslav Langer)
  5. JEDNA DUŠE. (Adolf Heyduk)
  6. Přání. (Václav Jaromír Picek)
  7. Na hrobě mladého básníka z jara. (Václav Antonín Crha)
  8. XXXVII. Překrásně slavík v houští zpívá, (Josef Uhlíř)
  9. XXX. Když o pomněnce vedu zpěvy, (Josef Uhlíř)
  10. Ranní cestování. (Josef Wenzig)