Růže a zvonek.

Josef Burgerstein

Na kopečku stála růže, Pod ní kvítí vnadného; Vše tu růži milovalo, Jenom ona žádného. Nejvroucněji mezi kvítky, Co jich měl ten kopeček, Miloval však růži krásnou Fialový zvoneček. Pak-li větřík chladný Tílko růže klonil, Hned ten zvonek vnadný Úpěnlivě zvonil; Zvonil, jak by nebe Pohnout chtěl svým hlasem, By se smilovalo Příjemnějším časem. Pak-li růže hlavičku Slunce příliš hřálo, Hned se zase zdálo, Že zvoneček zvonil, By milostnou rosičku Měsíc s nebe ronil. Zvěděl-li však svými zraky, Že blesk bouře k růži hnal, Zvonil zvonek, aby mraky Zvoněním svým rozehnal. A ta krásná růže Na květoucím kopečku – Ona se jen smála Upřímnému zvonečku. Tu zvoneček umlk’. Přišel ale čas, Kde to věrné kvítko Zazvonilo zas; Zazvonilo naposledy Žalostivě nad miláčkem, Že tu z vroucí, věrné lásky Zvonit musí – umíráčkem!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

286. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXII. U potoka růže stála, (Vincenc Furch)
  2. VIII. Růže Vesnou pěstovaná (Vincenc Furch)
  3. IV. Rádbych věděl, zdali růže (Josef Uhlíř)
  4. Slza lásky. (Václav Jaromír Picek)
  5. Řekly sobě růže kdysi, (Jan Neruda)
  6. V. I stála růže roztomilá (Gustav Pfleger Moravský)
  7. XVI. Jarní vějí větrové, (Jan Vlk)
  8. 4. V dáli, slyš tam nad Otavou (Jaromír Březanovský)
  9. MÁTI A DCERA. (Václav Jaromír Picek)
  10. 26. Krásy a dík. (Jan Slavomír Tomíček)