IV. Rádbych věděl, zdali růže

Josef Uhlíř

Rádbych věděl, zdali růže Vlastní krásy vnadu cítí, Zdali o tom vědět může, Královnou že sluje kvítí? A když v háji slavík zpívá, Zdali mocné kouzlo tuší, Jímžto slasť a touhu vlívá V poslouchače jemnou duši? – Než v tom věčně bez bolesti Mohou zůstat nevědoucí: Dost, že růži vidím kvésti A slavíčka slyším tlouci. Ale to mě velmi trudí, Že to ona posud neví, Jaký cit v mé duši budí Krásou svou a svými zpěvy. Ba že ani nechce vědět, Jakou nosím v srdci ránu, Co jsem ondy zřel ji sedět Zpívající při piánu. – Vím, jak růži utrhnouti I slavíčka jak dosíci, Než jak jí lze dosáhnouti, Kéžby chtěla sama říci!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

272. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže a zvonek. (Josef Burgerstein)
  2. Ráda vídám růži, (Marie Čacká)
  3. Řekly sobě růže kdysi, (Jan Neruda)
  4. LXV. Dvoje světlo. (František Matouš Klácel)
  5. Slza lásky. (Václav Jaromír Picek)
  6. XXX. Když o pomněnce vedu zpěvy, (Josef Uhlíř)
  7. DOZVUKY. (Otakar Mokrý)
  8. VIII. Růže Vesnou pěstovaná (Vincenc Furch)
  9. XIV. Tak mě kouzlem ondy jala (František Ladislav Čelakovský)
  10. Přání. (Václav Jaromír Picek)