IV. Rádbych věděl, zdali růže

Josef Uhlíř

IV.
Rádbych věděl, zdali růže Rádbych věděl, zdali růže
Vlastní krásy vnadu cítí, Zdali o tom vědět může, Královnou že sluje kvítí? A když v háji slavík zpívá, Zdali mocné kouzlo tuší, Jímžto slasť a touhu vlívá V poslouchače jemnou duši? – Než v tom věčně bez bolesti Mohou zůstat nevědoucí: Dost, že růži vidím kvésti A slavíčka slyším tlouci. 54§§53 Ale to mě velmi trudí, Že to ona posud neví, Jaký cit v mé duši budí Krásou svou a svými zpěvy. Ba že ani nechce vědět, Jakou nosím v srdci ránu, Co jsem ondy zřel ji sedět Zpívající při piánu. – Vím, jak růži utrhnouti I slavíčka jak dosíci, Než jak jí lze dosáhnouti, Kéžby chtěla sama říci! 54

Kniha Básně (1858)
Autor Josef Uhlíř