MÁTI A DCERA.

Václav Jaromír Picek

Kvete v sadě krásná růže, Krásnější k ní plamená, Té se rosa skví v kalíšku, Jako slza roněná. V té rosince se rozhlíží Nebe jasné, modravé, Máť v ní slunka tvář posvátná Své zrcadlo laskavé. Nebyly to v sadě růže – To s matinkou dceř mladá, Ta s perlinkou v očku něžnou, K své matince pohlédá. Aj, z té slzy nebe lásky, Slunce lásky plamená, Jakby netušila máti, Co slzinka znamená? Vždyť i pro ni byla poslem, Něžným zrádcem z lásky dob, Proč by citům dítka svého Kopat měla chladný hrob. Moře sladkých upomínek Proudí v srdce hlubinách, Slast je, zas na chvíli dlíti V ráje lásky končinách. Vědouc máť, že první láska Oko plakat naučí, Skloní se co anděl strážný, Líbá dceru v náručí.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

110. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 26. Krásy a dík. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Slza lásky. (Václav Jaromír Picek)
  4. V. I stála růže roztomilá (Gustav Pfleger Moravský)
  5. XXII. U potoka růže stála, (Vincenc Furch)
  6. Varoň. (Antal Stašek)
  7. Duma v jarní noci. (Adolf Heyduk)
  8. VIII. Růže Vesnou pěstovaná (Vincenc Furch)
  9. IV. Sklopilo slunce oči svoje, (Josef Kuchař)
  10. Růže a zvonek. (Josef Burgerstein)