MÁTI A DCERA.

Václav Jaromír Picek

MÁTI A DCERA.
Kvete v sadě krásná růže, Krásnější k ní plamená, Té se rosa skví v kalíšku, Jako slza roněná. V té rosince se rozhlíží Nebe jasné, modravé, Máť v ní slunka tvář posvátná Své zrcadlo laskavé. Nebyly to v sadě růže – To s matinkou dceř mladá, Ta s perlinkou v očku něžnou, K své matince pohlédá. Aj, z té slzy nebe lásky, Slunce lásky plamená, Jakby netušila máti, Co slzinka znamená? Vždyť i pro ni byla poslem, Něžným zrádcem z lásky dob, Proč by citům dítka svého Kopat měla chladný hrob. 61 Moře sladkých upomínek Proudí v srdce hlubinách, Slast je, zas na chvíli dlíti V ráje lásky končinách. Vědouc máť, že první láska Oko plakat naučí, Skloní se co anděl strážný, Líbá dceru v náručí. 62