POTĚŠENÝ SIROTEK.

Václav Jaromír Picek

POTĚŠENÝ SIROTEK.
Vystupuje kopec z lesa, Kostelíček bílý nesa. Mnoho se tam křížů stkvěje, Luna na ně stříbro leje. Siroteček v lese – v noci Matku volá ku pomoci. Z hřbitova kříž nad les pne se, Dítku světlo – pozdrav nese. Tak při záři jemnobledé Sirotečka lesem vede. Již je z lesa! v stejném čase Kříž se sníží k hrobu zase. Když se blíží ku hřbitovu, Srdce matky bije znovu. Když jde k hrobu – máti kyne, Bílé roucho v záři plyne. Jednu ruku na kříž šine, Druhou dítě k srdci vine. 96 A jak dítě poceluje, Mlčky zmizí – mrtvou sluje. Siroteček poutěšen K lesu spěje jakby nešen. Již nebloudí v hustém lese, Dost světýlek se tam třese. Kde se dříve slze lily, Teď se v světla proměnily. Tak se do své chýže milé Siroteček vrací čile. Víc očinky neplakaly, Utěchu kříž, máti daly. 97