PŘÁNÍ.

Václav Jaromír Picek

PŘÁNÍ.
Míno, duše ušlechtilá, krásná, Tobě kvete dvojí krásný máj; Kam tvé oko modrojasné hledne, Tam se na tě směje čárný ráj. Vesna pro tě kytinky sečítá, Růže tě co sestru líbají, Violinka k tobě vůní dýše, A pomněnky družku vítají. Máj druhý v tvé něžné duši zkvítá, Ó kýž věčně se ti zelená! A ten citů ráj ti přeje vroucně Každá duše drahá, milená. A kdož pro tě neměl by to přání, Když jsi ctnost a vlídnost vtělená? Když tvůj pohled přemilostný, něžný Lahodou andělskou plamená? 29 Jako sama plesešplešeš ve dvou májích, V srdci majíc nebe blažené, Tak rozsívej též radosti kvítí, Na koho tvá mysl zpomene. Pěvci však, jenž tobě děvo krásná, Tyto hlasy z duše věnoval, Bude dost, když zpomeneš a šeptneš: „Já ho znala, on mi štěstí přál.“ 30