K POTŮČKU V DĚDINĚ.

Václav Jaromír Picek

K POTŮČKU V DĚDINĚ.
Plyň potůčku od podraží Za Oujezdskou vísku, Bublej dolem ku Slávinu *) Habřinou po písku. Ty budíš teď v srdci mužném Sladké upomínky, Z jara klouček jak pouštíval – Obraz štěstí – mlýnky. Jak radostí s druhy tleskal, Skákal kolem hříčky, Když tvé vlnky tepávaly Něžné lopatičky. Kam se děli druzi mládí, Co tu se mnou hráli? Kam ty modré dvě očinky, Co se na mne smály? Od těch dobdob, co srdcem pěvce Proudilo již písní, Písní touhy, plesů, lásky Ve tajemné tísni! ——— *) Les v utěšeném údolí blíže Loukova a Sezemic. 9 Jaké po nebi mu jasném Přešly bouře velké, Žeby proudy neobsáhlo Tvé korýtko mělké. Proto předce choval věrně Slova své matinky: Mít za vůdce hvězdu ctnosti Po život celinký. Plyň potůčku – slzu vezma, Upomínky pěstuj, A tam u hřbitova věrně Vše matince zvěstuj. 10