MARII.

Václav Jaromír Picek

MARII.
Pověz, pověz duše sladká, Duší něžných lilie, Kdo ti dal to moře lásky, Hluboké jak blankyt je; Kdo ti dal ty perly krásné, Jež tvůj božský rodí zhled? Vážila’ s je z toho moře, Kde tvé lásky plyne svět? Duše jemná, sestro něžná Láskyplných andělů, Proč ti bratří neradili, Kdo tě hoden z ctitelů? Proč nevedli k ňadrům tebe, Jež by pro tě dýchaly, Proč nevedli ke rtům tebe, Jež by věrně líbaly? Upokoj se duše sladká, Srdcem tvým povládne mír – Ono moře tvojí lásky Již přestálo bouře vír; Teď ti bude, jako plavci Dennice když vyplyne, A on slyše „anděl Páně“, K modlitbě všem pokyne. 20