K HOSPODINU.

Václav Jaromír Picek

K HOSPODINU.
Kdo Tě Pane nechce znáti, Ať jen jednou zrak obrátí Na přírody krásný chrám; Hory, skály nebetyčné, To jsou chrámu sloupy sličné, Tys je stavěl – Pane sám. Kdo Tě Pane nechce znáti, Ať jen jednou jme se ptáti, Nač svět má tisíce krás; Nač to slunce, nač ty hvězdy, Proč ta záře jasná vezdy V noci krásný nebe pás. Kdo Tě Pane nechce znáti, Ať se ptá, kým země máti Každým jarem rozkvetá? Ať zakáže jenom kvítku, Spanilému Vesny dítku, Ať očinkem nekmitá. Kdo Tě Pane nechce znáti, Cit lítosti jej uchvátí, Když poslední den mu dán; Z hlubokosti své těžkosti Tam povzdychne do vysosti: „Soudce můj, já červ – Ty Pán!“– 112 Opravy.
Str. řád. 12 2 se shora má stát: borovím místo: borovým 30 1 plešeš pleseš 41 2 zdola lásky lásky, 50 titul Poupě a políbení 80 Píseň místo: Piseň 82 9 zdola jich nich 95 4 pláči pláče 103 2 se shora Květem Pvětem 106 1 Blahoslavme
Ve sv. III. str. 81. řád. 6. se shora má stát: „křínobilý“ – místo křídobílý.
E: dp + sf; 2004 [113]