LUNA NA HŘBITOVĚ.

Václav Jaromír Picek

LUNA NA HŘBITOVĚ.
Po hřbitově luna kráčí, Bol a touhu netají, Kříže stříbrem svým otáčí Všem, co v hrobě dřímají. Luno sladká, luno jasná, Jen vylívej světla zář, Temnota co víže časná, Pod pahorkem – oko, tvář. Luno, s nebe tys poslána, Na hrob tiše poklekáš, Každému je slza přána, Žádného se nelekáš. Ráno slunce když vychází, Líbá rosu – slze tvé, Jiskry lásky s nebe hází – Znáť Pán drahé hlavy své. Těšte se, co v hrobech dlíte, Anděl zjásá v slávy den: „Vstaňte, rajský stan kde víte, Kámen s hrobu – odvalen.“ 27