ŽEL Z DÁLKY.

Václav Jaromír Picek

ŽEL Z DÁLKY.
Když jsem já se s tebou loučil, Žádal jsem tě o ruku, Bych ji aspoň tiskat mohl, Nemaje slov pro muku; Ty’s mi ji sic, děvo krásná, Z outrpnosti podala, Ale moje věrná ruka Bez tisknutí zůstala. Což i to ti mnoho bylo, Když jsem já ti všecko dal, Srdce, duši, krev i život Službě tvojí věnoval? Srdce, duši – dvě ty věna, Jež mi otec lásky přál, Věna, jež jsem výše cenil, Než své doly zlata král. Ani zhledu, ani slova, Z nichž se tušit láska dá, Nepopřála’s při rozchodu, Tvou když tiskla ruka má; Já se při tom sic usmíval, Měla’s však mou duši znát! Dítě také se usmívá, Když se má do pláče dát. 46 S bohem tedy, modré oči, Vás já darmo k lásce zval, S bohem vy dvě slunce lásky, Vás Pán pro mne nerozžal; O tak oči, modré oči, Až tak ráj svůj najdete, Slibte, že přec mi co luna Na pouť zářit budete. 47