ŽENICH.

Václav Jaromír Picek

Ženich.ŽENICH.
Na vraníku Jeník jede, Vedlé sebe brůnu vede, Aby na nich mládenci K svatbě zvali pod věnci. JedeJede, jede kolem lesa, Slavík s ním o lásce plesá, Srdce skáče laskavě, Jako laňka v doubravě. Jede na to v šírém poli, Tu ho srdce pozabolí, Neb naň všecko volalo, Že ho děvče zklamalo. Křepelka se v žitě hlásí: Škoda hochu tvojí krásy; Nevěř, nevěř dívčině, Jiného zve: Pojď ke mně. Na to vidí žvavou straku, Jak se snáší od oblaků, Ta v zobáku prsten má, A ten Jeník dobře zná. 53 Straka jemu zprávu dává, Že se právě Běla vdává, A když láska uvadla, Že jí prsten ukradla. Aj, tu letí čápů řady, Jeník volá od ohrady : „Leťte čápi, leťte dál, Jeden z vás mou lásku vzal.“ 54