ODJEZD NA VOJNU.

Václav Jaromír Picek

ODJEZD NA VOJNU.
S Bohem buď matičko, Bratře a sestřičko, Víc doma nebudu spát; Můj koník ten vraný Hrabe jíž sedlaný, Dál chce do války se hnát. Máti dej znamení, Sestro políbení, Bratře koníka přiveď; Šavle již po boku, Nuž koni do skoku; Do boje, do ohně leť. Cupity, dupity, Jezdec již ukrytý Za všemi zahradami; Nikdo ho nevidí, Přece ho vyslídí Oči dvě se slzami. Vy oči jak nebe, Pomněte na sebe, Proč jste se rozplakaly? Zlí lidé jak hadi S úklady v kapradí Lásce hrob vykopali. 65 V bělounký šáteček, Od ní to dáreček, Jezdec též slze roní; Řehce kůň v tom hoři, Míje vše zádvoří, Jak kdy ho vlci honí. Slunce již zapadá, Kůň sotva dopadá Přes hory, přes doly dech; Utíkej kraj světa, Bol tě přec doletá, Střela – blesk jeho je spěch. Ještě se obrátí Jednou jak v závratí Jezdec na vísku blahou; Poslední záře se V okénku zatřese, Kde nechal dívku drahou. Kůň dolem, kůň horem, Krkavce s krákorem V oblakách hladové zřít; Počkejte do boje, Vždyť hody vy svoje Ráno již budete mít. 66 Z blízka i z daleka Blesk a hrom přitěká, Z mračen-li nikdo neví; Až když je po noci, Krvaví potoci – Bojiště všem se jeví. Slunce jde nad hory, K vísce přes oupory Sám komoň skáče chvatem; Šáteček u sedla – Panna kde ubledla – Schvácený klesne na zem. Odvažte šáteček, Vrácený dáreček, Modré ho oči chtějí, Slze jak perličky Přes bledé tvářičky V šáteček jen se lejí. Slzičky lejte se, Ňadérka chvějte se, Strápené srdce puká; Slunko než zapadlo, Srdce již uvadlo, Za humny sejček huká. 67