ZEDNICKÁ.

Václav Jaromír Picek

ZEDNICKÁ.
Co má v světě pevně státi, Musí se mu základ dáti, Pak jsou marné ouklady; Proto naše první práce, Ač to není žádná láce: Hledat pevné základy. Na sta ruk se hemží stále, Zedník snoubí pilně dále Kámen k druhu kamenu. Tak zdi rostou velikáni, Hrady, chrámy, věže s bání Pnou se k nebes temenu. Hle tisícům lidstva stánky, Proti parnu, zimě schránky Zedník švarný způsobil; Kam do končin vede cesta, Jako Praha krásná města, Zedník zroubil, ozdobil. Proto vážnost před zedníkem! Vzdejte jemu lásku s díkem, Činí vám všem dobrotu; S krokví to kladívko, lžíce Stojí světu za tisíce, Má nad zlato hodnotu. 36 Když spatříte na rovnosti Pnout se maják do výsosti, Ať hned ústa volají: „Všem zedníkům budiž sláva, Díla jejich nejsou tráva, Ty na věky trvají.“ 37