KOVÁŘSKÁ.

Václav Jaromír Picek

KOVÁŘSKÁ.
My kováři v potu tváří Kujem rádi, kdo co dá; Práce naše jsou kočáry, Pluhy, šavle, hřeby v máry, Kovadlina všecko zná. My jak v ohni vidět duchy: Ruchy, buchy bez odtuchy, Kladiv hluk se rozléhá. My kováři v ohně záři Známe slávu, čest co pán! Statný vojín, když zavítá, Bujný vranník v boj co lítá, Že chce býti okován, Vítězné jsa pln předtuchy: Ruchy, buchy bez odtuchy, A vojín již obstarán. My kováři, robotáři Vedem také v žertu svou, Když se kočár k nám zatáčí, A za ním se kolo vláčí, A paničky v blátě jdou. Haha, jedou, přec ne suchy: Ruchy, buchy bez odtuchy, A dukáty vylezou. 78 My kováři nejsme lháři, Řeknem-li, kdo z nás ples má; Když milá jde, jen to prší, Perlík skáče, jiskry srší, Měch jde, výheň plamená; Srdce, perlík bije v sluchy: Ruchy, buchy bez odtuchy, Div ten panna vykoná. 79