KOVÁŘSKÁ.
My kováři v potu tváří
Kujem rádi, kdo co dá;
Práce naše jsou kočáry,
Pluhy, šavle, hřeby v máry,
Kovadlina všecko zná.
My jak v ohni vidět duchy:
Ruchy, buchy bez odtuchy,
Kladiv hluk se rozléhá.
My kováři v ohně záři
Známe slávu, čest co pán!
Statný vojín, když zavítá,
Bujný vranník v boj co lítá,
Že chce býti okován,
Vítězné jsa pln předtuchy:
Ruchy, buchy bez odtuchy,
A vojín již obstarán.
My kováři, robotáři
Vedem také v žertu svou,
Když se kočár k nám zatáčí,
A za ním se kolo vláčí,
A paničky v blátě jdou.
Haha, jedou, přec ne suchy:
Ruchy, buchy bez odtuchy,
A dukáty vylezou.
78
My kováři nejsme lháři,
Řeknem-li, kdo z nás ples má;
Když milá jde, jen to prší,
Perlík skáče, jiskry srší,
Měch jde, výheň plamená;
Srdce, perlík bije v sluchy:
Ruchy, buchy bez odtuchy,
Div ten panna vykoná.
79