POTĚŠENÝ SIROTEK.
Vystupuje kopec z lesa,
Kostelíček bílý nesa.
Mnoho se tam křížů stkvěje,
Luna na ně stříbro leje.
Siroteček v lese – v noci
Matku volá ku pomoci.
Z hřbitova kříž nad les pne se,
Dítku světlo – pozdrav nese.
Tak při záři jemnobledé
Sirotečka lesem vede.
Již je z lesa! v stejném čase
Kříž se sníží k hrobu zase.
Když se blíží ku hřbitovu,
Srdce matky bije znovu.
Když jde k hrobu – máti kyne,
Bílé roucho v záři plyne.
Jednu ruku na kříž šine,
Druhou dítě k srdci vine.
96
A jak dítě poceluje,
Mlčky zmizí – mrtvou sluje.
Siroteček poutěšen
K lesu spěje jakby nešen.
Již nebloudí v hustém lese,
Dost světýlek se tam třese.
Kde se dříve slze lily,
Teď se v světla proměnily.
Tak se do své chýže milé
Siroteček vrací čile.
Víc očinky neplakaly,
Utěchu kříž, máti daly.
97