Mrtvé ticho zas se rozložilo,

Jan Neruda

Mrtvé ticho zas se rozložilo, jak by za zděmi zde v tělech živých jenom něco mrtvých srdcí žilo. Ticho v chodbách, že se sluch i klame, že mní slyšet děsící jej hlasy, připomínající vzdechy známé, mluvící o chvílích bolně tklivých, budící zas staré, teskné časy. Jenom chvilkou slabý ruch dán tichu, když zde prasknou vetché rámce staré, na nichž podobizny mrtvých mnichů halí se už v časův barvy charé. Praskáť v nitru dřev těch ovětšelých, jak by postavy ty tváří zkamenělých netrpělivém, posledním ve hnutí přály sestoupit si s výší smělých dojít konečného zapomenutí.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

94. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDYŽ VYNESLI JEJ... (Jan Opolský)
  2. Marcia Funebre. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Zapomenutá stráž. (Viktor Dyk)
  4. PÍSEŇ (Antonín Klášterský)
  5. Nálada. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  7. ZA JEDNU NOC. (Růžena Jesenská)
  8. HOST. (Vladimír Frída)
  9. O zašlých melodiích. (Adolf Heyduk)
  10. Zvony. (Xaver Dvořák)