Mrtvé ticho zas se rozložilo,

Jan Neruda

Mrtvé ticho zas se rozložilo, Mrtvé ticho zas se rozložilo,
 jak by za zděmi zde v tělech živých jenom něco mrtvých srdcí žilo. Ticho v chodbách, že se sluch i klame, že mní slyšet děsící jej hlasy, připomínající vzdechy známé, mluvící o chvílích bolně tklivých, budící zas staré, teskné časy. Jenom chvilkou slabý ruch dán tichu, když zde prasknou vetché rámce staré, na nichž podobizny mrtvých mnichů halí se už v časův barvy charé. Praskáť v nitru dřev těch ovětšelých, jak by postavy ty tváří zkamenělých netrpělivém, posledním ve hnutí přály sestoupit si s výší smělých dojít konečného zapomenutí. 444

Kniha Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)
Autor Jan Neruda

Další vydání