Zaduněly rány v staré, tmavé věži,

Jan Neruda

Zaduněly rány v staré, tmavé věži, Zaduněly rány v staré, tmavé věži,
každá mocně v tichý klášter zapadla, mrtvou chodbou letí, dál a dále běží, budit srdce, jež už dávno uvadla. Okna zadrnčí a v matném polosnění srdce v prsou stísněných se zaraduje, že to zvonův věčně bdících zvučné chvění zase další pokrok časův zazvěstuje. Každou hodinou a každou minutou kráčí blíže smír už s palmou svou, vzpomínka však děsná prsa dusí, že to srdce ještě dosti zkusí, než se s poslední svou sejde minutou. 445

Kniha Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)
Autor Jan Neruda

Další vydání

Zaduněly rány v staré, tmavé věži, v knize Druhý sešit veršů z pozůstalosti (1951)