ANTONÍNU FINKOVI
na paměť dne l3. června l862
Jak mocná palma jesti mužská pýcha,
– vždyť o ní chátra jenom pověst slýchá –
a nejkrásnější okamžik svůj slaví,
kdo může říct: „Já věru muž jsem pravý!“
Muž sebe ctí a v sobě lidstvo, – nuže,
my v Tobě ctíme sebe, ctíme muže:
dej nám svou ruku, pravici svou družnou,
v přátelství věrnou, v protivenství mužnou!
Nás není mnoho, jenom hlouček malý,
to však jen na okamžik mysl kalí:
čím tíž, tím větší tvoří povahy se,
čím hůř, tím větší dočkáš odvahy se!
Můž být, že čeká na nás mnohá muka,
nechť přijde však, zde jesti naše ruka,
aj udeř v ni již pravicí svou družnou,
v přátelství věrnou, v protivenství mužnou!
Máš s námi stejný cíl a stejné snahy,
jsi soudruh náš, ba jsi náš přítel drahý,
nechť jiní v jiném bratry hledat pílí,
Tys v svaté svobodě nám bratr milý.
Však ruky stisknutí dí spíš než slova,
co srdce naše k srdci Tvému chová –
zde podáváme Ti svou ruku družnou,
aj udeř v ni již pravicí svou mužnou.
493