DÍTĚTI

Jan Neruda

Pojď, dítě, nech mne líbat bělost tvého čela, nech se rtů tvých zas víru ve ctnost pít: jak třešně květ jsi čerstvoučkého těla a oko tvé jak slunný rána svit. Jen blíž! Již slyším srdéčko tvé tlouci, a jakž tak z tvých do mojich prsou bije, já cítím, jara proud že slastně vroucí a blahý mír již v duši mou se lije. Jsi čisté, svaté – ba tys svaté, dítě! Snad ovšem brzy dost svět potřísní tě a hřích – ne ne – nač teď ta slova pustá, ach zdvihni honem bílou ručku svoji a zavři jí ta moje bledá ústa – když piju ze pramene v letním znoji, zdaž připomínám sobě přitom s žalem, že pramen pozděj kdes se zmoutí kalem?

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

601. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dětem. (Anna Simerská)
  2. MAŘENCE. (Adolf Brabec)
  3. Serenáda. (Bohuslav Květ)
  4. Na úbělové čelo tvé. (Josef Václav Sládek)
  5. V. Ty kráso krás, ty kouzelnice, vílo, (Antonín Klášterský)
  6. JARNÍ VÁNKY. (Ludvík Lošťák)
  7. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  8. ZIMNÍ PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  9. Liché zdání. (Adolf Heyduk)
  10. Panna. (Alois Škampa)