Athény staré, hellenské,
slavné až k době naší,
byly tak as jak Beroun náš,
jenomže trochu krasší.
V takovém městě maličkém,
kdeže se všichni znají,
vždycky pro radosť obecnou
někoho v posměch mají.
Buď je to blbec obecní,
nebo i pijan velký,
ba snad jen lenoch natáhlý,
chytající tu lelky.
O každém jeho slovíčku,
o každém vědí kroku,
ohýbají se chechtotem,
chytají tučných boků.
Na příklad tedy Diogén!
Krátce jen mluvit budu,
beztoho každý z vás to ví,
muž ten že bydlil v sudu.
Proč? inu že rád víno pil;
že však se práce štítil,
grošů pak tedy nebylo,
aspoň rád víno cítil.
„Na sucho“ se tak opíjel,
pouhým jen z vína čuchem,
jak když se sytí kuřáček
studené dýmky puchem.
Ovšem tím stát se musilo,
pořád že byl jak zpilý,
divné že věci vyváděl,
tuze byl rozpustilý.
Kdysi šel s světlou lucernou
po nejživější cestě,
otázán v smíchu odvětil:
„Člověka hledám v městě.“
Nad tím, že přec ho nenašel,
ač se kol lidé shlukli,
málem by byli téhož dne
Athénští smíchy pukli.
Nebyli sami hlupáci?
Dobře děl muž kýs perný:
„Člověka v světě nenajít
dovedeš bez lucerny!“
Víno, jak známo, s člověkem
ledajak zadovádí,
také však pouhá na ně chuť
člověka leckams svádí.
Přišel kdys tedy do Athén
Alex, jenž nazván Velik,
a šel se pro žert podívat
na Diogenův kbelík.
„Vypros si milosť nějakou,
uskutečním, co snuješ!“
„„Odstup mi trochu se slunce,
příliš mne zastiňuješ!““
Nato si – praví dějepis –
Alex svou bradu hladil,
patrno, že svou lichotou
Diogén pána zvnadil.
Takhle však pánu lichotit,
byť to i Alex Velký,
dovede – mírně řečeno –
karakter jenom mělký!
Dostal as dobré spropitné,
mějme to za věc jistou,
protože chtěl se ihned stát
vládním pak žurnalistou.
V majetku svém měl džbáneček –
„To je mně proti srsti –
zbytečnou nač tu nádobu,
vždyť mohu píti z hrsti!“
Co tím chtěl říct? Chtěl jenom říct,
„z ruky že jí a pije“,
z něho že tedy byla by
výborná „reptilie“.
Jistě ho také přijali:
před pány hlubně smekal,
lidem však smrděl jako pes,
jako pes kousal, štěkal.
Ba já se věru nemýlím,
jistě byl taký vinník,
vždyť mu pak všichni říkali
„mrcha psí“ čili „kynik“!