Na pahorku leží pole chudé –

Jan Neruda

Na pahorku leží pole chudé – Na pahorku leží pole chudé –
ostrov v časův proudu – málo znáno, jako skříně skvostné na poklady čtyrmi bílými zdmi obehnáno.
Vrata jako zámek zrezavělý, povrch zbořené a spustlé sady – nesáhne zde ovšem žádná drzá ruka uložené na poklady. Noha spěla má k těm chudým rovům, poutcova jak k hrobu spasitele, bych zřel místo, čtvrtá zim kde stlala sabatový šat svůj na přítele. [1]