III. O dušičkách ročně konají se

Jan Neruda

III.
O dušičkách ročně konají se
O dušičkách ročně konají se
u zemřelých drahých návštěvy, a kdo nezná živých žádných přátel, u mrtvých tu sobě uleví. –
Skvostná krypta světly ozářená, kolem lůza v čilém hemžení, vždyť tu paní černě přioděná grošem platí jejích modlení. – U šachty zas malý hošík s sestrou menší klečí jako přikován, vždyť zde někde pod tou spustlou hlinou otec jejich leží pochován. Ze dvou kusů dřeva shnilé rakvi neuměle křížek zrobili, a – by hříčku měla dětská mysl – lojové kus svíce dobyli. 13