XIV. Když jsem zpívával co malé dítě

Jan Neruda

Když jsem zpívával co malé dítě s matkou zbožnou umučení páně, všechny muky srdce procítilo, a v mé oko vstoupla slza maně. Matka chválila své hodné dítě, sama plačíc syna konejšila, srdce usedavé k srdci tiskla, slzí tok svou láskou utíšila. A když zrostl jsem a spatřil muže v člověčenstva slávě, v plné kráse, když jsem pochopil to vykoupení, – byl bych radostí pak zplakal zase. Radostí že byl bych plakal – mnohý neměl za hodné mne dítě více, – děje lidstva mne pak konejšily, že-tě marně mnohým rozžeh’ svíce.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

246. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VETŘELKA. (Ruda Mařík)
  2. PŘI ODCHODU Z VLASTI. (Josef Václav Frič)
  3. POTĚŠENÍ ZARMOUCENÝCH (Xaver Dvořák)
  4. V. Můj smutek byl jen synem lásky mojí, (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZEMĚ MLUVÍ (Viktor Dyk)
  6. Za kýmsi dalekým. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Mater dolorosa. (Xaver Dvořák)
  8. Matka Ježíšova. (František Leubner)
  9. Ve srdci dík a na rtech píseň nesa. (E. Antonowicz)
  10. VI. CHORÁL. (Josef Kuchař)