XIV. Když jsem zpívával co malé dítě

Jan Neruda

XIV.
Když jsem zpívával co malé dítě Když jsem zpívával co malé dítě
s matkou zbožnou umučení páně, všechny muky srdce procítilo, a v mé oko vstoupla slza maně. Matka chválila své hodné dítě, sama plačíc syna konejšila, srdce usedavé k srdci tiskla, slzí tok svou láskou utíšila. A když zrostl jsem a spatřil muže v člověčenstva slávě, v plné kráse, když jsem pochopil to vykoupení, – byl bych radostí pak zplakal zase. Radostí že byl bych plakal – mnohý neměl za hodné mne dítě více, – děje lidstva mne pak konejšily, že-tě marně mnohým rozžeh’ svíce. 25

Kniha Hřbitovní kvítí (1858)
Autor Jan Neruda

Další vydání

XIV. Když jsem zpívával co malé dítě v knize Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)