XV. Mezi hroby dva se červi potkali.

Jan Neruda

XV.
Mezi hroby dva se červi potkali.
Mezi hroby dva se červi potkali.
„Odkud, bratře?“ – „Z lebky básníkovy.“ „Toť nám bratr, co tam viděl, poví.“ „Pouhý mozek – pra nic krásného. – Odkud ty?“ – „Já z lebky učencovy; nezbylo i tu nic jasného.“
„Myslím bratře, že ti geniové, jsou jak ona pod sklenicí svíce; posvítí-li jiným se tmou brojícím, nezbyde jí samé nic pak více. 26