XXXVIII. Nad rovečkem svírá prkno šedé

Jan Neruda

XXXVIII.
Nad rovečkem svírá prkno šedé
Nad rovečkem svírá prkno šedé
malou bytosť časně zchřadnulou, vůkol věncem zdobí lilje bledé posestřenou lilji zvadnulou.
Pozdravení vane matce truhla; – neplač, bouř že květ tvůj sklátila: dechl mráz a jasná vlna ztuhla, než se v řece lidstva skalila. Anděl nevinnosti krystaly ty sbírá, zahřeje je vlastních prsou v hlubinách, stkvějí se, kde sama smrť jen zmírá, perly rosní po nebeských květinách. 50