Při balletu
Divadlem zašlehla
mocná, skvostná záře,
veselá v něm hudba,
veselé v něm tváře.
Lidé radujou se
hlučně jásajíce,
že tak krásně tančí
mladá tanečnice.
Rychle jako vichr
tančí tanečnice,
že už sotva stačí
mladé její plíce.
Směle jako kamzík
skáče tanečnice
věčný, věčný úsměch
vtištěn v její líce.
[95]
Takové usmání
v lících rozpučilo,
že by bolestí se
srdce rozskočilo.
Tak se zvykly tváře
zřejmé na radosti,
že by člověk rád v ně
veklel trochu zlosti.
Lidé radujou se
hlučně jásajíce –
náhlý vzkřek a v prachu
leží tanečnice.
Nemůž’ vstát a bolesť
slabé tělo svírá,
ale úsměch ještě
tváře obestírá.
Odnášejí lidé
mladou tanečnici,
ale za plat úsměch
ještě v její líci!
96