Už přišel, matičko, Tvůj zimní čas,

Jan Neruda

Už přišel, matičko, Tvůj zimní čas, Už přišel, matičko, Tvůj zimní čas,
Tvé ruce jsou jak stromu větve v jíní, jak mrazu vzdech je stříbrný kdys hlas, a co kdy jarého, je stuhlé nyní.
Nuž vezmi vlasy mé a utkej šat, snad zahřeje, co dávno uvadlo, snad zahřeje ta chladná prsa Tvoje; – na roucho to co šperk a spínadlo dám mladobujné teplé srdce svoje.