Vy děti lásky, chudé písně moje,

Jan Neruda

Vy děti lásky, chudé písně moje, Vy děti lásky, chudé písně moje,
zdaž za otce se svého nestydíte, že odmrštěny – sotva narozeny – se za žebrotou k cizím odklidíte?
[196] Australská žena, když jí dítě zemře, ty drahé zbytky všije do koží, a ve dne mrtvolu na bedrách nosí, svou hlavu večer na ni uloží. A když jak lístek uschlo, pohrobí je, nad hrobem hrudou prsa rozerve, vždyť je to svadlé kvítko její lásky, a píseň mrtvá živé ze krve!